Radim
Statistika vývoje počtu obyvatel a domů:
rok: 1869, 1890, 1910, 1930, 1950, 1970, 1991, 2011
počet obyvatel: 446, 381, 493, 498, 359, 296, 242, 229
počet domů: 67, 69, 71, 77, 82, 82, 91, 94
První písemná zmínka o vsi rozložené v údolí Svatoanenského potoka pochází z roku 1392, kdy byla součástí rychmburského panství. Při zakládání vsi ve čtrnáctém století (pravděpodobně z iniciativy podlažického kláštera) byla obec rozdělena na dvě části Radim a Radimice, což byl shluk několika domů na konci směrem k Lozicům. Během staletí došlo k zastavění široké proluky a spojení v jednu obec. V roce 1456 je zde doložena rychta, která měla na starosti i části obcí Bělé, Lozic a Srbců. Berní rula uvádí v roce 1654 v Radimi 13 sedláků a chalupníků. Z řemeslníků zde byl kovář a krejčí a tkadlec. Pět selských usedlostí bylo opuštěných a zpustlých. V roce 1790 měla ves už 52 čísel popisných a žilo zde asi 300 obyvatel. Po roce 1848 se Radim stala samostatnou politickou obcí, obecní úřad ale po nějaký čas spravoval také ves Dobrkov s Podhorou. Počet obyvatel se v polovině 19. století pohyboval kolem třistapadesáti, ale na jeho konci rychle narůstal (např. roku 1900 na 449 obyvatel).
Od roku 1857 stojí přesně v polovině obce hasičská zbrojnice s kapličkou a věží se dvěma zvony. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1888 a jeho činnost je dosud nepřetržitá. V obci fungovala občanská beseda, vlastenecké spolky Čtyřlístek a Lípa a také několik politických stran. Po roce 1920 vznikla Selská jízda a velmi aktivní spolek Místního sdružení republikánského dorostu. Několik radimských mužů se stalo zakládajícími členy Sokola v Luži a v letech 1923-32 zde působila i samostatná sokolská jednota.
Nejvyššího počtu obyvatel pak bylo dosaženo počátkem třicátých letech 20. století, kdy kruhová cihelna založená roku 1895 dosáhla nejvyšší konjunktury a práci zde nalezlo až 80 zaměstnanců, v obci tehdy žilo přes 520 lidí. Svoji živnost zde měl řezník, kovář, krejčí, několik obuvníků, dva hostinští, jeden obchod se zbožím smíšeným a velkoobchodní prodej palivového dřeva a uhlí. Sídlili zde dva nákladní autodopravci a jeden z nich dále provozoval osobní taxi a autobusovou linku Luže – Chrast. Na konci třicátých let se podařilo pod vedením několika radimských statkářů ustavit Mlékařské a hospodářské družstvo pro Luži a okolí. V přestavěné budově bývalé pekárny zkrachovalého dr. Štěpána na okraji Radimi družstvo spustilo v roce 1938 prosperující mlékárnu. Provoz s 55 lidmi byl uzavřen až reorganizací národního podniku PMV v roce 1985. Dnes se v objektu nalézá domov pro seniory. Živnosti byly postupně komunistickým režimem likvidovány a v obci nakonec zbyl pouze jeden hostinec a prodejna Jednoty v č.p. 54. Výčep byl uzavřen v roce 1978, ale nadále v objektu fungovala prodejna smíšeného zboží, kterou po roce 1989 provozovali soukromí majitelé. V roce 2012 došlo zřejmě k jejímu trvalému zániku.
Obyvatelstva začalo ubývat po druhé světové válce, kdy na 18 rodin odešlo v rámci akce osídlení pohraničí. V roce 1946 zde žilo 400 obyvatel v 80 domech. V roce 1961 zde v 85 domech bydlelo 348 obyvatel, 25% z nich zaměstnával průmysl a 52% zemědělství. Počet trvale přihlášených však stále klesal.
Jednotné zemědělské družstvo bylo ustaveno na konci roku 1950 a po několika letech se sloučilo s JZD Luže. Vyvlastněné objekty bývalé cihelny začala využívat Státní traktorová stanice Slatiňany a po sametové revoluci se v areálu vystřídalo několik strojírenských firem.Nejvýznamnější z nich byla fa VKP, která zde m.j. několik let vyráběla unikátní boční vysokozdvižné vozíky. Pec po znárodnění sloužila JZD jako sklad brambor a sýpka (nyní je zde pěstována hlíva ústřičná).
Pamětihodnosti:
Na návsi před čp. 61 byl nákladem obce a radimského souseda Gabriela postaven v roce 1884 vysoký ozdobný pískovcový kříž. Druhý kříž s drobnou plastikou Panny Marie stojí od roku 1893 na hranicích katastru v místech, kde se kříží tzv. „stežník“ a „cesta po příčkách“. Zajímavou stavbou je secesní jednopatrová vila Eliška (č.p. 63). Jako letní sídlo si ji nechal na zelené louce postavit továrník z Lublina Vilém Hess. V letech 2000-01 byla nákladně rekonstruována.
Více informací získáte na webu radim-historie.cz