Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka ( -1575) - roku 1547 byl pro účast v nezdařeném povstání českých stavů proti císaři Ferdinandovi potrestán konfiskací majetku, neboť byl významným politikem Jednoty bratrské. Zastával pozici jednoho z dvanácti direktorů ve vedení povstání. Před tím vykonával též funkci hejtmana kraje chrudimského.

Diviš Lacembok Slavata z Chlumu a Košumberka ( -1623) - významná osobnost českých protestantů období před rokem 1618. Měl být popraven na Staroměstském náměstí 21.5.1621, čehož byl ušetřen vzhledem ke zdravotnímu stavu, košumberské panství mu však bylo zkonfiskováno. Je pohřben v chrámu sv.Bartoloměje.

Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka ( -1652) - představitel hradecké větve Slavatů, který přestoupil na katolickou víru (sňatek s Lucií Otýlií z Hradce) a byl v roce 1618, coby jeden ze dvou císařských místodržitelů v zemích české koruny, defenestrován na pražském hradě. Císař jej odměnil hraběcím titulem a dalšími významnými dvorskými hodnostmi. Později, aby zachránil slavatovské dědictví, vykoupil panství, a poté co poslední z košumberských Slavatů Jindřich dosáhl plnoletí, předal mu jej.

Maria Maxmiliana Eva Teresie Hieserlová z Chodů (1633-1690) - rozená hraběnka ze Žďáru, manželka posledního košumberského Slavaty. Později provdaná za Hieserleho, císařského komořího nad stříbry. Povolala do Luže členy Jezuitského řádu a jim také ve své závěti odkázala panství. Fundátorka barokního chrámu Panny Marie.

František Novotný (1768-1826) - lužský rodák, lingvista a historik, kněz. Spolupracovník Josefa Dobrovského. Literárně činný.

Josef Kajetán Šisler (1833-1903) - osobnost lužského kulturního života 19. století. Svůj mimořádný talent uplatnil i v zahraničí.

JUDr. Josef Gruber (1865-1925) - významný český národohospodář, profesor pražské techniky a univerzity. V letech 1920-1921 ministrem sociální péče. Byl zakladatelem Hlávkova národohospodářského ústavu, technologického muzea, 29 let řídil "Obzor národohospodářský", kde publikoval řadu statí. Pochován v ústředním hrobě na vyšehradském Slavíně.

Prof.MUDr. František Hamza (1868-1930) - zakladatel dětského ústavu pro léčbu tuberkulózy v roce 1901 (nyní Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé). V roce 1908 zde zřídil nejstarší školu v léčebném zařízení ve střední Evropě. Zakladatel oboru sociálního lékařství v ČSR, vyvinul řadu nových léčebných metod, byl zřejmě první propagátor ergoterapie. Za zmínku stojí také jeho literární tvorba z duše rodného kraje (Želivské romance, Šimon kouzelník). Několik let byl starostou města Luže.

JUDr. Jaroslav Mellan (1887-1961) - divadelní herec, dramatik.

Plk. Josef Koukal (1912-1980) - Absolvent Masarykovy letecké školy v Prostějově, pokračovací pilotní školy a stíhací školy. Jako vojenský pilot stíhač létal od roku 1935, coby zalétávací zkušební pilot v továrně na letadla Beneš-Mráz v Chocni. Po okupaci odchází 13.8.1938 do Polska. Po jeho porážce přes Ukrajinu, Rumunsko, Sýrii a Středozemním mořem do Francie. Po okupaci Francie přechází do Anglie. Zde je vybrán do zakládané 310 stíhací perutě (první perutě složené z Čechoslováků). 7.9.1940 je jeho letoun zasažen, zachraňuje se z hořícího letounu se značnými popáleninami seskokem s padákem do moře. Po úspěšné operaci s transplantací kůže je znovu v operačním nasazení a přežil další dvě havárie svých stíhaček. Byl vyznamenán československým válečným křížem, polským, francouzským a britským válečným křížem, medailí za chrabrost a nejvyšším britským vyznamenáním DFC za statečnost. V roce 1968 mu bylo uděleno vyznamenání "Zasloužilý pracovník leteckého průmyslu a zasloužilý letec ČSSR". Po pádu totality bylo lužské náměstí na jeho památku přejmenováno na náměstí Plk.Koukala. 28. října 1996 mu prezident republiky udělil medaili za hrdinství in memoriam .

Anna Perotková-Stodolová (1929-1979) - operní pěvkyně.

Jiří Šotola (1924-1989) - básník, prozaik, dramatik, žurnalista a překladatel, tvořil na chalupě v Dolích u Luže. V mnoha jeho dramatech vystupují postavy z lužského okolí nedávné minulosti, jeho nejúspěšnější historický román "Tovaryšstvo Ježíšovo" čerpá ze života košumberské hraběnky Hieserlové. Lužský dramatický kroužek "Jaroslav" za jeho hru "Možná je na střeše kůň" získal tři národní ceny (za herecké výkony a za scénografii) při národní přehlídce venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou v roce 1983. Podle svého přání je pohřben na hřbitůvku vedle kostelíka v Janovičkách (cca 2 km jihovýchodně od Luže).

Zdeněk Němeček (1931-1989) - akademický sochař, autor řady mezinárodně uznávaných soch se sportovní tematikou. Jeho monumenty zdobí sportoviště po celém světě, namátkou Strahovský stadion, stadion Sparty a sportovní halu v Praze, zimní stadion v Pardubicích, Aztécký stadion v Mexiku, olympijský areál v Moskvě, sportovní haly v Mnichově, v Talinu, v Sarajevu a další. Z.Němeček je také autorem putovního poháru mistrů světa v ledním hokeji (používaného do roku 2000). U budovy Pippichova divadla v Chrudimi dominuje jeho plastika loutkáře. V Luži jej připomínají mimo jiné i čtyři skulptury aktů (roční období) před budovou základní školy a socha jeho dcery na rodinné hrobce lužského hřbitova.